Seznamte se se Sylvií Ostrčilovou, čerstvě nezaměstnanou ženou, která mně v několika věcech připomíná mou babičku. Možná je to také tím, že jsem si ji podobně jako mou babičku představovala - avšak mé babičce za pár let bude osmdesát, zatímco Sylvii ještě chvíli potrvá, než se dostane do důchodu.
Pojďme si Ostrčilovou alespoň trochu charakterizovat - už jen proto, že je to hlavní hrdinka. Měli jste na základní škole profesorku, která byla chladná, trochu odměřená a vždy si držela svůj styl a postup? Tak přesně taková je naše Sylva! Tedy alespoň v první půlce příběhu. Samozřejmě že Sylvie není žádná profesorka, ale po celou dobu čtení jsem o ní v tomto duchu přemýšlela.
Řekla bych, že primárním účelem této knihy bylo ukázat, že každý z nás se v našem životě může dostat do takového stereotypu, že si to ani nemusí uvědomovat. Jsme poté tak zvyklý dělat určité činnosti v jistém pořadí, že nám může přijít zvláštní, že bychom to tak dělat neměli.
Sylviin stereotyp je každodenní stávání do práce, příprava pro výstup před kamerou a potom samotné dění v televizi. Jednoho dne však Sylvie zjistí, že bude vyhozena, a to naruší její život tak, že jí dělá problémy dostat se "zpět" do normálního běhu života.
Jelikož jsem četla první knihu Adama Chromého, a to Rekviem za Pluto, jsem už se stylem autora obeznámena (navíc kniha se mi moc líbila, takže 100 % doporučuji!). Jeho styl se mi vážně líbí, navozuje u mně pocit, že jsem přítomna v příběhu a nejsem pouhým pozorovatelem děje.
Z mého pohledu je kniha téměř výborná. Klidně bych dala knize všech pět hvězdiček, ale prostě nemohu. U beletrie, která popisuje každodenní život se stává, že se prostě najde úsek knihy, který je nudný, nezáživný a musíte se přes něj prostě pročíst, abyste se dostali k těm zajímavějším částem (na to mohu říct, že výjimkou je kniha Eleanor se má vážně skvěle - tu doporučuji všude - protože zde jsem se nenudila ani jednu chvíli). Samozřejmě, že to může být můj pocit, je možné, že Adam se postupně bude zlepšovat a poté mi to ani nepřijde, protože se prakticky jedná o jeho styl psaní (ať už to zní jakkoliv divně). ALE protože je to můj pocit a je to něco, co mi na knize vadí, vidím to tak, že je lepší dát 4 hvězdičky z pěti a mít možnost se nadále rozvíjet, než dát hvězdiček 5 a myslet si, že jsem napsala perfektní knihu.
Osobně bych doporučila tuto knihu všem, kteří mají rádi lehčí, oddechovou literaturu, při níž není nutnost natolik přemýšlet, sledovat různé úhly pohledů a orientovat se v několika dějových linkách.
Ráda bych poděkovala Adamovi, který mně a bratrovi svou knihu zaslal pro recenzi a těšíme se případně na další knihu, kterou si budeme moci z tvého pera přečíst!
Řekla bych, že primárním účelem této knihy bylo ukázat, že každý z nás se v našem životě může dostat do takového stereotypu, že si to ani nemusí uvědomovat. Jsme poté tak zvyklý dělat určité činnosti v jistém pořadí, že nám může přijít zvláštní, že bychom to tak dělat neměli.
Sylviin stereotyp je každodenní stávání do práce, příprava pro výstup před kamerou a potom samotné dění v televizi. Jednoho dne však Sylvie zjistí, že bude vyhozena, a to naruší její život tak, že jí dělá problémy dostat se "zpět" do normálního běhu života.
Jelikož jsem četla první knihu Adama Chromého, a to Rekviem za Pluto, jsem už se stylem autora obeznámena (navíc kniha se mi moc líbila, takže 100 % doporučuji!). Jeho styl se mi vážně líbí, navozuje u mně pocit, že jsem přítomna v příběhu a nejsem pouhým pozorovatelem děje.
Z mého pohledu je kniha téměř výborná. Klidně bych dala knize všech pět hvězdiček, ale prostě nemohu. U beletrie, která popisuje každodenní život se stává, že se prostě najde úsek knihy, který je nudný, nezáživný a musíte se přes něj prostě pročíst, abyste se dostali k těm zajímavějším částem (na to mohu říct, že výjimkou je kniha Eleanor se má vážně skvěle - tu doporučuji všude - protože zde jsem se nenudila ani jednu chvíli). Samozřejmě, že to může být můj pocit, je možné, že Adam se postupně bude zlepšovat a poté mi to ani nepřijde, protože se prakticky jedná o jeho styl psaní (ať už to zní jakkoliv divně). ALE protože je to můj pocit a je to něco, co mi na knize vadí, vidím to tak, že je lepší dát 4 hvězdičky z pěti a mít možnost se nadále rozvíjet, než dát hvězdiček 5 a myslet si, že jsem napsala perfektní knihu.
Osobně bych doporučila tuto knihu všem, kteří mají rádi lehčí, oddechovou literaturu, při níž není nutnost natolik přemýšlet, sledovat různé úhly pohledů a orientovat se v několika dějových linkách.
Ráda bych poděkovala Adamovi, který mně a bratrovi svou knihu zaslal pro recenzi a těšíme se případně na další knihu, kterou si budeme moci z tvého pera přečíst!
